Chodil jste radši do houslí anebo za housle?

Vzhledem k tomu, že ve věku, kdy se chodí „za školu“ a tudíž i „za housle“ jsem z Blatné v jižních Čechách, kde jsme bydleli, dojížděl do hudebky ve Strakonicích a vozil mně na hodiny otec, takže to bylo technicky neproveditelné.

Nezávidíte kytaristům, že mají na nástroji více strun než vy?

Struny jim rozhodně závidět nemohu. Daly by se závidět snad jen pražce. Kytara má sice díky tomu „hotové“ tóny jako klavír a nemusí je hledat jak to činí houslisté, violisté, cellisté a všichni další. Nicméně repertoár pro kytaru je oproti houslovému tak malý a poměrně jednostranný, že opravdu není co závidět.

Takže vám čtyři struny bohatě stačí...

Bohatě vám postačí. Nepatříte-li k „virtuózům“ hrajícím převážně na prázdných strunách, tak je s nimi někdy i dost práce. Konečně, máme na ně jen 4 prsty!

A co rozsah? Housle mají krásné výšky, ale do hloubek moc nejdou. Nechtěl jste hrát raději na kontrabas?

Mýlíte se. Kvalitní nástroj má krásné tmavé G a to je tón dosti hluboký. A máte li na svých houslích zároveň zářivé výšky, je to zvuková slast!

Co říkáte přesilovce čtrnácti houslistů proti třem pozounistům? Ani zde nezávidíte dechařům v orchestru, že mají silnější zvuk než vy?

Já nejsem člověk závistivý, takže ani pozounisté mně nepřesvědčí. Možná že kdybych byl hráčem na tento nástroj, záviděl bych spíš houslistům, jak moc se jejich nástroj podobá lidskému hlasu.

V Luhačovicích pořádáte každoročně Letní houslové kurzy. Jak k tomu došlo? Co vám to dává?

Před 12 lety mně můj učitel z dětství poprosil, abych mu pomohl rozjet kurzy v Kroměříži. Do té doby jsem podobné aktivity vykonával pouze v cizině. Talent českých studentů mně tak fascinoval, že jsem u toho zůstal. Jen jsme se z Kroměříže přesunuli do Luhačovic a kurzy už vedu jen já sám.

Na letošním Setkávání vystoupí houslistka Ivana Kovalčíková. Můžete ji trochu představit?

Ivanka byla na kurzech už jako 13letá  dívenka a před 10 lety se v Luhačovických stala nejlepším účastníkem a byla zároveň první, kdo dostal mistrovský nástroj a absolvoval se mnou vánoční turné. Je to mimořádně talentovaná houslistka, která je navíc velmi půvabná, takže má všechny předpoklady k sólové kariéře.

Trochu vážněji. Jak se stavíte k tzv. autentické interpretaci staré hudby. Co např. Vivaldi? Nahrál jste úspěšné CD Čtvero ročních dob s Virtuosi di Praga...

Víte, nic se nemá přehánět. Já moc nevěřím názorům, že se v baroku nevibrovalo. Jak to může někdo hlásat, když žádné svědectví neexistuje? A proč je například na barokních varhanách rejstřík „tremolo“? Není to vlastně jen druh vibráta? Jediné co víme je to, že se s barokním smyčcem daly zahrát 4 tóny najednou. Toť vše. Hudba si sama řekne, jak jí máte hrát. Máte-li muzikantskou inteligenci, tak vás vůbec nenapadne hrát Bacha či Vivaldiho způsobem, jakým hrajete Brahmse. A klidně si občas můžete zavibrovat.

Co je z houslové literatury vaše srdeční záležitost?

Mám rád vše, co hraji. Můžu si dovolit ten luxus, že si skladby vybírám podle svých představ a jen málo bylo toho, co jsem „dělal na objednávku“.

Existuje ještě něco, co jste nehrál a moc byste chtěl?

V houslové literatuře existuje tolik krásných skladeb, že je žádný houslista na světě nezvládne za svůj život nastudovat všechny. Takže tužeb je mnoho, otázkou je, co vše se "dá prodat" na koncertní podium vzhledem ke stále konzervativnějšímu přístupu jak pořadatelů, tak publika. V letošním roce jsem si jedno takové přání splnil a konečně jsem si dodělal Chačaturjanův houslový koncert. Nádherná skladba!

Máte nějakou tajnou lásku? Hudební ovšem...

Není vůbec tajná a je to hudba jako taková. Stále mně fascinuje, kolik má tváří, barev a vůní. Krásná hudba nikdy neomrzí, ať si říká jakkoliv.

Tomáš Kučera

---

zpět na archív