V rámci festivalu Setkávání Václava Hudečka vystoupí Anush Nikoghosyan na závěrečném galakoncertu 15. června 2008 se světoznámým houslovým koncertem Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

 

Letos teprve devatenáctiletá houslistka Anush Nikoghosyan pochází z arménského Jerevanu. Už od studia na místní hudební škole Sayat-Nova na sebe upozorňovala v řadě mezinárodních soutěží, od Hildegard Pabelic-Jentch Preis, kde získala druhou cenu až po vítězství v soutěži mladých interpretů v Dubaji v roce 2004. Po absolvování Čajkovského hudební školy a dvouletého studia na Komitasově konzervatoři v Jerevanu nastoupila na Vysokou hudební školu v Mnichově do třídy profesora Christopha Poppena. Od roku 1998 se pravidelně objevuje na domácích i zahraničních pódiích (Velká Británie, Spojené Arabské Emiráty, Sýrie, Rusko, Německo, Itálie, Francie), buď jako sólistka nebo členka komorních souborů. Od roku 2001 je držitelkou stipendia Mezinárodní nadace Vladimira Spivakova.

 

Jak dlouhá byla vaše cesta k houslím? Byla jste pro housle rozhodnutá už odmalička? Nechtěla jste hrát na jiný nástroj?

Bylo mi kolem pěti let, když jsem poprvé viděla a slyšela housle. Od té chvíle jsem nebyla schopná myslet na nic jiného. Když se mě táta zeptal jaký chci dárek, jestli panenku nebo housličky, s jistotou jsem odpověděla: chci housle a nic jiného. Na žádný jiný nástroj jsem nikdy hrát nechtěla.

 

Míváte při hraní u sebe nějaký talisman nebo maskota?

Nemám. Nejsem pověrčivá v žádném ohledu.

 

Na jaké housle nyní hrajete? Jsou staré? Chtěla byste lepší? Jaké?

Nyní hraji na housle od jednoho českého mistra z roku 1945. Jsou velmi krásné a miluji jejich úchvatný zvuk. Přesto, jako většina světových houslistů, i já bych jednou chtěla hrát na housle od Stradivariho nebo Guadagniniho. Jejich jasný a čistý zvuk dovoluje hráči vytvořit neomezené množství zvukových tvarů i barev.

 

Momentálně studujete v Mnichově. Co potom? Jaké máte plány do budoucna?

V Mnichově jsem teprve v prvním ročníku... Co bych ráda dělala po studiích? Chtěla bych být jednou slavná houslistka nebo se k ní alespoň co nejvíce přiblížit. Dle úspěchů, které už mám, soudím, že to není nesplnitelný sen. Ale to ví Bůh, já ne.

 

Znáte dobře Václava Hudečka?

Bohužel ne osobně. Z různých zdrojů jsem se o něm mnohé dozvěděla, a nyní vím, že budu hrát s velmi výjimečným hudebníkem. Proto je to po mne velká čest účastnit se festivalu nesoucí jeho jméno.

 

Tomáš Kučera

---

zpět na archív