Zdeněk Mácal dirigent

Čtyřleté umělecké působení Zdeňka Mácala jako šéfdirigenta České filharmonie svědčí o jeho neuhasitelné, stále gradující inspiraci a oslňující jiskřící umělecké síle, kterou byla v posledních letech ovlivněna a inspirována právě Česká filharmonie a která vděčí právě jemu za stoupající kvalitu, díky níž má reputaci jednoho z nejlepších světových těles. Není tudíž náhodou, že nabídky na nová angažmá se jen hromadí.

 

Již v roce 2004 obdržel šéfdirigent čtyři vyznamenání, jedno z nejcennějších mu bylo uděleno při příležitosti Státního svátku dne 28.října, a to ve Vladislavském sále Pražského hradu, kde obdržel od prezidenta České republiky vyznamenání za jeho celoživotní zásluhy na hudebním poli. Neméně významnými vyznamenáními byl dále obdarován Univerzitou Palackého a Janáčkovou akademií muzických umění Brno, která mu udělila čestný doktorát.

„Právě zde započala má cesta a sem se opět vracím". Těmito slovy komentoval Zdeněk Mácal, známý svou mistrovskou interpretací a graciosním dirigentským stylem, své jmenování šéfdirigentem České filharmonie v sezoně 2003-2004. Světově uznávaný charismatický hudební umělec s americkou státní příslušností, trvale nyní pobývající ve Švýcarsku, se po letech v zahraničí vrátil do Prahy a do České republiky, aby převzal tento prestižní post.

 

Zdeněk Mácal, narozený v roce 1936 v Brně, kde také vystudoval Janáčkovu akademii muzických umění, na sebe upozornil ve světovém kontextu nejdříve v roce 1965 vítězstvím na dirigentské soutěži v Besançon. O rok později oslnil Leonarda Bernsteina, předsedu komise soutěže Dmitrie Mitropoulose v New Yorku, která rovněž rozhodla o jeho prvním místě.


Na počátku své kariéry Zdeněk Mácal výhradně úzce spolupracoval s českými hudebními tělesy. Také po boku České filharmonie vystoupil na konci šedesátých let na četných turné po Rumunsku, Bulharsku, Turecku, Německu nebo Švýcarsku. Po sovětské okupaci tehdejšího Československa se však rozhodl emigrovat do zahraničí, kde se od počátku intenzivně podílel na mezinárodním hudebním dění.

 

Postupně působil v Kolíně nad Rýnem jako dirigent Symfonického orchestru kolínského rozhlasu, dále pak v Hannoveru, kde dirigoval v Orchestru hannoverského rozhlasu. Jeho cesta se na čas zastavila v Symfonickém orchestru města Sydney, kde zaujal post šéfdirigenta. Angažmá jako uměleckého ředitele v Milwaukee Symphony Orchestra ho přimělo se přesunout na americký kontinent. Jako šéfdirigent spolupracoval rovněž s Grant Park Summer Festival v Chicagu a s New Jersey Symphony Orchestra, který se díky němu v době jeho působení 1993-2002 dostal na umělecký vrchol. V roce 1998 byl Sborem Westminster Choir College vyznamenán čestným doktorátem.

 

Kdekoliv zaujímal Zdeněk Mácal vedoucí uměleckou pozici, realizoval s osobitou vášní své představy s ohledem a respektem k orchestru a jeho publiku, kterému se snažil nabídnout maximum nezapomenutelných hudebních zážitků. V průběhu jeho kariéry přicházely pozvání od elitních amerických orchestrů, kde byl ceněn jako nesmírná dirigentská osobnost s přesným tvůrčím konceptem a ojedinělým emocionálním citem. Jako hostující dirigent se objevil po boku amerických orchestrů, mezi které patřila tělesa světoznámých jmen jako např. New York Philharmonic, Chicago Symphony Orchestra, Philadelphia Orchestra, Washington National Symphony, Pittsburgh Symphony, Los Angeles Philharmonic nebo Boston Symphony Orchestra. Stejně intenzivně působil Zdeněk Mácal i v Evropě, kde pod jeho taktovkou stála renomovaná hudební tělesa, jako např. Berliner Philharmoniker, Orchestre de Paris, Orchestre National de France, Wiener Symphoniker, Symphonieorchester des Bayrischen Rundfunks. Několikrát zavítal také do Anglie, kde stál u dirigentského pultu všech londýnských orchestrů. Dirigoval v mnoha významných operních evropských domech a neopomenul ani milánskou Scalu. I Japonsko bylo jedním z míst, kde se představil posluchačům.


Zdeněk Mácal dirigoval po dobu své kariéry více než 170 orchestrů na čtyřech kontinentech. Jeho umělecký profil by však byl neúplný, pokud bychom nezmínili jeho účast na významných mezinárodních evropských (Wien, Luzern, Montreux, Edinburgh, Praha, Athen, Besançon) a amerických festivalech (Ravinia, Tanglewood, Wolf Trap, Holywood Bowl). Také jeho realizace mnohačetných nahrávek, které v průběhu své kariéry natočil u významných firem, (Delos, Koss, Sony, EMI, Decca, Deutsche Grammophon, Supraphon, Octavia Records) si zaslouží světové uznání.

 

Jeho návrat do rodné země, aby mohl navázat na dávnou spolupráci s českými orchestry, mnoho osobností považuje za senzační. Působení v České filharmonii v pozici šéfdirigenta předcházelo v letech 1996 a 1997 angažmá na Pražském jaru, kde po dlouhé odmlce opět dirigoval právě Českou filharmonii. O něco později obnovil rovněž spolupráci s pražským Symfonickým orchestrem, u něhož od roku 2001 zaujal pozici prvního dirigenta. Stále však snil o postu v České filharmonii, o níž mluví jako o osudové lásce. Tento sen stal skutečností. Zdeňek Mácal stanul v čele České filharmonie se sídlem v pražském Rudolfinu a v roli šéfdirigenta. Zahájil sezónu 2003/04 a začal pomyslně psát jednu z nejvýznamnějších kapitol svého uměleckého života, jenž u České filharmonie trvala do září 2007.

 

V roce 2008 převzal Zdeněk Mácal pozici uměleckého vedoucího mezinárodního Festivalu v Besancon a stal se prezidentem poroty soutěže mladých dirigentů.

Tisk
© Petr Tejkal 2024
Dirigenti
ARS/KONCERT, spol. s r.o., Grohova 32, 602 00 Brno, Česká republika
tel: +420 543 420 951, fax: +420 543 422 950, e-mail: ars@arskoncert.cz, www.arskoncert.cz